Kalendář 2026

BEAT kalendář 2026 tentokráte s názvem Světlo a stín.

Rozměr: A3 na výšku

Tisk: lesklý

Prémiový papír vysoké gramáže 350 g/m²

Kolegové Beaťáci, 

držíte v ruce kalendář Rádia Beat pro rok 2026, který potvrzuje, že muzika spojuje a sny se plní. Na jeho stránkách najdete čtrnáct silných portrétů – poctu nepostradatelným legendám českého rocku a beatu i světové ikoně Ozzymu.

Tyto fotografie ručně vytvořil Martin Beck aparátem Hasselblad na materiály FOMA. Přestože je sám operním pěvcem v Národním divadle, dokázal zachytit esenci rockové scény. Martina znám dlouho, a tak jsem jednou vzal jeho fotky a poslal je do rádia. Když se mi Standa Rubáš ozval zpět, bylo to, jako bych vyřešil detektivku na Beatu! A tak nějak vznikl tenhle kalendář.

Spolu s Martinem a Rádiem Beat vám přejeme, ať je pro vás rok 2026 plný dobré muziky, splněných snů a silných zážitků, jako jsou ty, které se podařilo zachytit na těchto fotografiích.

Užijte si rok 2026!

www.radiobeat.cz

www.instagram.com/radiobeat_official

www.intagram.com/photomartinbeck

www.instagram.com/davidfranz.photo

Ozzy Osbourne – Blesková legenda (2018)

Jedna z mých pěti nejzásadnějších fotografií vůbec. Stát tváří v tvář takové legendě je zvláštní pocit, ale na chyby nebyl prostor. Focení 23 snímků trvalo přesně 3 minuty a 45 vteřin. Během té doby jsem Ozzyho stihl požádat, zda si „doběhne“ do karavanu pro své legendární sluneční brýle. A on si pro ně skutečně došel! V kalendáři si můžete porovnat obě verze – s brýlemi i bez nich. To, že mi během focení koukal přes rameno Johnny Depp, je už jiný příběh.

Kamil Střihavka – Elixír boha (2006)

Tato fotka je nejstarší snímek z celého kalendáře. Vznikl po představení Elixír života v divadle Ta Fantastika, kde Kamil ztvárnil roli boha. Snímek je součástí mého cyklu Jak bavit svět, kde se zamýšlím nad tím, jak musí umělec vystoupit na jeviště navzdory svému rozpoložení. Tehdy jsem fotil jiným stylem, a proto je tato fotografie zřetelně odlišná od zbytku.

Bára Basiková – Melancholie úsměvu (2023)

Snímek vznikl v mém pražském ateliéru a je součástí projektu Deep Inside, kde skrze hledáček fotoaparátu Hasselblad 503CW nahlížím do duší interpretů. Focení probíhalo v melancholické náladě – když u mě viděla fotografie Karla Gotta, byli jsme oba hodně naměkko.

I přesto, nebo právě proto, se nám podařilo zachytit tento upřímný, usměvavý portrét.

Dan Bárta – Z larvy motýlem (2009)

Jeden z prvních snímků projektu Deep Inside. Dan shodou nešťastných okolností přišel o své triko, ve kterém se chtěl fotit. Věděl jsem, že má rád vážky, a tak mě napadlo zahalit ho do látky jako larvu. Tak vznikla tato ikonická fotografie. (Společně s Bárou Basikovou a Kamilem Střihavkou tvoří komplet umělců spojených s muzikálem Jesus Christ Superstar.)

David Koller – Otázka dvou vět (2012)

David Koller vyprodal Státní operu, kde sám pracuji. Pamatuji si to přesně, bylo 26. 6., a domluvit se s ním bylo otázkou pouhých dvou vět! Zatímco jsem čekal, až dokončí koncert, stihl jsem vyfotit i Lenku Dusilovou, která s ním vystupovala. Někdy je skutečně jen potřeba jít štěstí naproti, být připraven a mít plán.

Petr Janda – Legenda českého rocku (2012)

Snímek byl pořízený na festivalu Hrady na Okoři, kde jsem fotil i Neckáře s Hapkou. Kapelu Olympic znám samozřejmě od mládí – jejich písničky si rád pouštím ve fotokomoře. Tahle muzika skutečně propojuje několik generací a lidé ji znají nazpaměť. Koho jste potkali na festivalu vy?

Matěj Homola – Koncert bez diváků (2021)

Velmi zajímavé focení během pandemie, konkrétně 27. 2. 2021 v Národním divadle, právě na koncertu bez diváků. Proto ta rouška v Matějově ruce. S odstupem času je to tak jen malá usměvavá vzpomínka na nelehkou dobu.

Josef Vojtek – Pohodář z Ústí (2012)

V Divadle Broadway během příprav na představení. Stejně jako většina portrétů je i tento součástí Deep Inside. Pepa přijel na motorce, a proto ta motorkářská bunda. Jak na mě působil? Jako ten největší pohodář z Ústí. :)

Michal Prokop – Úsměv, který zůstal (2021)

Michala jsem fotil při stejné příležitosti jako Matěje Homolu, během covidu v Národním divadle. Z tohoto focení si nesu jasnou vzpomínku na jeho charakteristický úsměv. A ten vám předávám i touto cestou.

Luboš Pospíšil – Klidná síla (2025)

Viděl jsem ho osobně poprvé až díky tomuto kalendáři. Nezapomenutelný, laskavý pohled, legenda s charismatem. Téměř nic jsme o sobě nevěděli. A o to milejší to byl pro mě zážitek. Dnes si jeho písničky spojuji právě s tímto pohledem.

Václav Neckář – S láskou, Martinovi (2012)

Tuhle legendu jsem nefotil naposledy. Fotka vznikla na Okoři na festivalu, stejně jako u Petra Jandy. O pět let později jsem Václava Neckáře fotil znovu. Při té příležitosti mi na tuto jeho fotografii dopsal: „Martinovi s láskou“. A asi se shodneme, že láska je jako červená nit protknutá jeho tvorbou.

Jiří Růžek – Blázen s futrálem (2025)

Jednou za deset let mi selže technika – a zrovna při focení Jiřího! Z nahrávacího studia, kde Jiří nahrával nový hit, jsme se tak museli přemístit ke mně do ateliéru. Mohl jsem ho tak přivítat na tom samém místě jako Báru Basikovou a další známé i neznámé tváře.

Třeba zde přivítám jednou i vás…

Ondřej Hejma – Svijany a vichřice 14. 7. 2012

Ve Svijanech na slavnostech piva. Zhoršené povětrnostní podmínky mi málem odnesly pozadí! Ondřej se nechtěl fotit sám, protože prohlásil, že Žlutý pes není jen on sám. A tak je jako jediný z projektu Deep Inside zachycen na fotografii ve skupině. A přece – být ve společnosti ostatních lidí patří k vánočním svátkům.